S Erasmem do Turecka podruhé - Adana (Wollrabová)

Ve dnech od 4.6. do 10.6.2023 se vybraní žáci společně s jejich učiteli zúčastnili poslední mobility v mezinárodním projektu Peer Bullying and Its Solutions in European Dimension (Šikana mezi vrstevníky a její řešení v evropské dimenzi). Tentokrát se čtyři sedmáci podívali do slunného Turecka, konkrétně do oblasti Anatolského poloostrova, do města Adana.

Adana je rychle rozvíjejícím se městem s počtem obyvatelstva kolem 1,77 milionu, kde se vystřídaly vlivy několika různých kultur (řecké, římské, egyptské, arabské, kurdské, syrské, arménské, balkánské, aj.). Leží na řece Seyhan, v blízkosti stejnojmenného jezera. Adana bývala významným strategickým místem pro pohyb římských vojáků z Říma na východ a jih. Jednalo se spíše o zemědělsky významnou oblast (pěstování bavlny) a později díky vybudování přístavu a železnice začala vzkvétat i ekonomicky. Ve městě se nachází velké množství významných kulturních památek, muzeí, obchodů a taktéž Çukurova Univerzita.

Díky našim skvělým hostitelům jsme během celého týdne mohli navštěvovat ta nejkrásnější místa kolem Adany, i dále (ve směru na město Konya), a ochutnat místní kulinářské speciality.

Program byl pestrý a přivítání bylo velmi srdečné, neslo se ve znamení hudby a tance. Následovaly aktivity spojené s tématem šikany a její prevence. Poté jsme vyrazili na společný oběd, kde jsme ochutnali typický Adana kebab.

První den jsme měli možnost navštívit druhou největší mešitu v Turecku Merkez Cami a nedaleký kamenný most vybudovaný Římany, Taş Köprü.

Druhý den jsme si museli malinko přivstat, protože jsme se vydali na cestu směrem k Mersinu a městu Silifke. Toto město je známé nádhernými hlubokými jeskyněmi, kterým se říká „Heaven and Hell Caves“ (Jeskyně Nebeská a Pekelná). Najdete je v pohoří Taurus. Na dně jeskyně Nebeská leží ruiny kláštera z 5. stol. zasvěceného Panně Marii. Vede k němu 150 schodů, ale cestou nazpátek nám bylo dovoleno využít výtahu, který byl vybudován pro turisty v roce 2020. S těmito jeskyněmi je spjato několik různých mýtů a ten nejznámější vypráví o tom, že Zeus údajně věznil Týfóna (mytologická nestvůra, poslední potomek matky Gaie) na dně Pekelné jeskyně, než ho definitivně pohřbil pod Etnou.

Cestou na oběd do města Tarsus jsme se měli možnost zastavit u jedné z pláží na středomořském pobřeží a užít si chvilku koupání v moři. Ocenila to především česká část naší výpravy, protože moře je nám tolik vzácné. Cestou do Tarsu jsme viděli i mořský hrad, kterému se říká Korykos (Maiden Castle, Panenský hrad). Legenda vypráví, že jeden král se tak bál zlého proroctví, že jeho dceru kousne had a zemře, že ji nechal vystavit hrad uprostřed vody, aby zlé kletbě zabránil. I přes jeho snahu se ale proroctví bohužel naplnilo. Pro nás jsme v příběhu poznali paralelu k pohádce o Šípkové Růžence. Následoval výborný oběd v Tarsu a poté návštěva středověkých vykopávek a vodopádů.

Třešničkou na pomyslném cestovatelském dortu byla třetí den návštěva jednoho z podzemních měst Kaymakli a pak už turisticky velmi známé Cappadocie. Ta je v překladu známá také jako „Země koní.“ Krajina je velmi členitá a působením zvětrávání na různě tvrdé vrstvy horniny získává kuželovité a houbovité tvary podobné buď rumunským Babelem nebo našim kokořínským Pokličkám. Je zde možnost připlatit si vyjížďku na koních, jízdu na čtyřkolkách nebo let v balónu. Poobědvali jsme ve známé restauraci Uranos, ve skále. Součástí menu byla çorba (polévka) a speciální druh kebabu, který se peče v hliněných nádobách. Jako dezert jsme měli baklavu. Na dlouhé cestě domů jsme se pak na lehkou večeři stavili v řetězci Demireller občerstvení na masovou nebo sýrovou Pitu (Pide).

Čtvrtý den byl ve znamení aktivit ve škole, kde se studenti zúčastnili setkání s místním školním poradcem a měli možnost o problémech šikany a jejich řešení diskutovat. Výstupem aktivit pak byla výroba plakátů ve skupinkách. Odpoledne jsme se vydali k mostu, který se nazývá Varda ale je též známý jako Německý viadukt. Vybudován byl za účelem propojení železniční sítě ze západních zemí až po plánovaný Bagdád. Projekt měla na starost německá firma, ale z politických důvodů se nepodařilo poslední část trasy dokončit. Krásný most se klene nad údolím a jeho romantická podoba inspirovala filmaře k natočení scény ve filmu Skyfall. Kousek od něj je krásná restaurace, kde jsme poobědvali a vyslechli si jako kulisu i filmovou píseň od Adele. Poslední aktivitou byla procházka po kaňonu Kapikaya. Po návratu jsme měli možnost si odpočinout a těšili jsme se z večerního programu, který pro nás připravila škola ve spolupráci s rodiči. Po předání certifikátů z rukou pana ředitele jsme všichni společně povečeřeli jídla, která pro nás uvařili místní, zhlédli kulturní taneční program a rozloučili se s částí delegace, která druhý den odlétala domů.

Poslední den byl zasvěcený kreativním aktivitám. Vyzkoušeli jsme si techniku mramorování na papírové archy a dopoledne jsme se vydali na nákupy a poobědvali jsme individuálně v největším nákupním centru Real v Adaně. Poslední a velmi výjimečnou zkušeností byla návštěva Archeologického a Etnografického muzea, které se právě dokončuje. Některé expozice jsme měli možnost vidět coby první návštěvníci. Muzeum je situováno do moderně-industriálních prostor a můžeme zde naleznout velké množství vykopávek datovaných až do období paleolitu. Na základě artefaktů zde uložených získá návštěvník přesný přehled o pestrém kulturním dědictví, které potvrzuje, že na tomto území se vystřídalo mnoho cizích kultur.

Jsme velmi vděční za to, že jsme mohli být součástí projektu jehož cílem je pěstovat přátelství a bojovat proti šikaně. Zkušenější cestovatelé z nás mohou potvrdit, že přístup, péče a program zprostředkovaný našimi tureckými přáteli jednoduše předčil naše očekávání. O to víc, když víme, čemu všemu v letošním roce museli čelit (zemětřesení a nesnadná ekonomická situace).

Rozloučení bylo velmi emotivní a pojí se s ním turecké slovo, které mě jedna má turecká přítelkyně naučila, a to je „dost“ - znamená přítel, ve slova smyslu toho nejlepšího přítele na úrovni člena rodiny. Děkuji všem zúčastněným za jejich osobní přínos pro budování mezinárodního přátelství, a především naší hlavní koordinátorce Daniele Markové za vedení projektů Erasmus+.

Ohlasy a zkušenosti našich studentů:

„Skvělá mobilita v Adaně. Vše bylo skvěle promyšlené. Byla to zábava. Nejvtipnějším zážitkem byly také turecké záchody. Program ve škole byl zábavný. Vytvářeli jsme plakáty na Peer Bullying. Ocenil bych program více zaměřený na řešení šikany, ale prozkoumávání Adanské provincie bylo mega. Bydlel jsem u skvělé rodiny, byla zábava a s Kairou jsme si fakt rozuměli, byl to takový můj mladší brácha. Zábava byla i u moře v Mersině, kam mě poslední den vzali na výlet. Viděl jsem, jak se dělá pravý Adana kebab a mám i fotku s šéfkuchařem. Naučil jsem se péct palačinky. Celkově skvělá mobilita. Mám nové kamarády. Poděkování patří: všem učitelkám, všem studentům, mé turecké rodině a mé rodině doma. Doufám, že se se svými přáteli ještě někdy uvidím.“ (Martin Škaloud, 7.B)

„Pobyt v Adaně jsem si moc užila, počasí bylo moc hezké. Program se školou jsem si moc užila, studenti z ostatních zemí byli moc milí a byla s nimi sranda. Pátek byl úžasný, protože jsme ve volném čase mohli vyrazit na nákupy a koupila jsem si moc hezké věci. Koupala jsem se poprvé v moři, viděla poprvé turecké záchody a poprvé jsem navštívila mešitu. Odjezd byl velmi smutný. Je to zážitek na celý život.“ (Vanesa Mirgová, 7.B)

„V Adaně se mi moc líbilo, i přes to horko. Ihned po příletu mě moje rodina vzala na typické turecké jídlo (kebap). Se školou jsme navštívili mešitu, ve které jsem nikdy v životě nebyla a musela jsem si před vstupem na sebe vzít nějaký hábit a šátek. Ve volném čase jsme byli v obchoďáku a na zmrzlině. Na poslední den jsme zašli s Vanesou, Zeynep a Asyou do obchodu na jídlo, a nakonec jsem byla u Zeynep. Moc jsem si to užila, a to loučení bylo velmi smutné. Chtěla bych se tam podívat znovu. Zažila jsem spoustu skvělých zážitků.“  (Ema Dlouhá, 7.A)

„Pobyt v Adaně byl úžasný. Jídlo bylo skvělý, všichni ostatní studenti, škola i učitelé – to vše bylo skvělé. Učitelé si pro nás vymysleli skvělý program, který jsem si užil. Překvapila mě kultura lidí, která je jiná než u nás. Překvapily mě teploty. Překvapily mě i ceny. V Turecku je vše levnější než u nás. Rodiny se o nás báječně postaraly a jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit tohoto projektu, najít si spoustu přátel a být novým členem jedné úžasné rodiny.“ (Matěj Šefl, 7.B)