EXKURZE DO PRAHY – PROJEKT HOLOCAUST (Šulcová)

I v letošním školním roce pokračuje projekt exkurzí pro 8. a 9. třídy financovaný Statutárním městem Liberec, který je zaměřený na problematiku holocaustu. 
Letos jsme si za cíl zvolili Pražské židovské muzeum a Staré židovské město. Většina žáků tuto část Prahy vůbec nezná a ani si neuvědomuje, že židovské obyvatelstvo je spojeno s existencí našeho státu již od raného středověku. Do Prahy se vypravily dva autobusy. V úterý 6.12.vyjeli na svůj program deváťáci a ve středu 14.12. osmáci.
Již ve škole se žáci seznámili v hodině dějepisu s historickým kontextem doby před 2.světovou válkou i během ní. Pro hlubší pochopení osudu Židů pak zhlédli osobní zpověď paní Marty Kottové, jež jako dítě prožila a hlavně přežila pobyt v Terezíně a pak v Osvětimi.
V rámci exkurze v Židovském muzeu v Praze pak osmáci absolvovali program „Hanin kufřík“, který vznikl na základě stejnojmenné knihy Karen Levinské. V průběhu vlastního pátrání v dokumentech se seznámili s osudy konkrétních židovských rodin a hlavně dětí z Protektorátu Čechy a Morava za 2. světové války. Sestavili také krátký medailonek těchto dětí. 
Deváťákům byl určen program „Holocaust v dokumentech“, který vznikl ve spolupráci s Domem Konference ve Wannsee. Kontext doby si nejprve připomněli vzpomínkovým dokumentem přeživší paní Dagmar Lieblové a mohli tak porovnat prožitky s vyprávěním paní Kottové. Vzhledem k problémům a zdržení při cestě do Prahy však nestihli analyzovat dokumenty reprezentující pět fází holocaustu: definici a evidenci, zbavování práv a majetku, deportaci, koncentraci a fyzickou likvidaci. Ale díky vstřícnosti pracovnic muzea jsme si pracovní materiály mohli odvézt s sebou, a tak s nimi deváťáci budou ještě pracovat v hodinách dějepisu.
Všichni žáci 8. a 9.tříd pak ve druhé část exkurze navštívili s lektorkami Staronovou synagogu, Pinkasovu synagogu a Starý židovský hřbitov. Dozvěděli se řadu informací a zajímavostí o českých Židech od raného středověku až do oné osudné doby, kdy Hitler svými rozhodnutími a cíli zcela změnil osudy miliónů českých  Židů. Jedním ze silných okamžiků byla asi návštěva Pinkasovy synagogy, kudy děti mlčky procházely a nemohly uvěřit 80 000 jmen těch, kteří holocaust nepřežili a existenci tak připomínají jen jejich jména napsaná na stěnách synagogy.
Po „pracovním programu“ zbyl i dostatek času na volný pohyb žáků v přilehlém okolí Staroměstského a Václavského náměstí.
Někdo čas strávil prohlídkou krás této části Prahy, jiný nákupem drobných dárků, dobrým jídlem či návštěvou vánočních trhů. Každopádně jsme si všichni exkurzi užili a do Liberce se vrátili spokojeni. 
A o tom, že „výlet“ za ne zrovna příjemnou minulostí našich dějin splnil svůj cíl, svědčí věta jednoho osmáka, když jsme v hodině dějepisu diskutovali o zážitcích z exkurze: „Paní učitelko, vždyť my se máme vlastně strašně dobře a nic nám nechybí, protože každý máme tu svoji židli jistou…“
Ale že to tak nemusí být napořád, si uvědomili všichni.